Ženský a mužský princip vedení lidí a organizací, Anderson Willinger
Liší se ženský a mužský princip vedení lidí a organizaci?
Přes 50 let svět zkoumá, jak se liší manažerský styl žen a mužů. A stále více si pokládáme otázku, zda rozdíl skutečně existuje. Stírají se rozdíly, nebo se mění úhel pohledu?
Lucie Teisler se o svůj pohled podělila magazínu CEO.
Po tisíciletí se od muže očekávalo, že bude hrdinou, vůdcem, živitelem, tedy mužem, na kterého není možné se dívat jako na slabého.
Lucie Teisler, partner
Od 70. let minulého století bylo provedeno mnoho studií, které nacházely zásadní rozdíly ve stylu řízení mužů a žen. Hlavní rozdíly byly spatřovány v přírodní podstatě, a v tom, kdo jsme jako muž a žena.
Studie zdůrazňovaly fakt, že ženy jsou více zaměřené na riziko, jsou méně optimistické v predikcích a plánování a jsou více emotivní a impulzivní, především v negativních situacích. A na rozdíl od mužů nemají schopnosti vize. Na počátku 21. století studie začaly představovat hlavní rozdíly v tom, že ženský princip řízení je více transformační a lidsky orientovaný, zatímco mužský je byznysově orientovaný a vztahově transakční.
Zlom v těchto úvahách nastal v roce 2015 s tezemi profesora Gannouniho a jeho následovníků, kteří si jako první položili otázku, zda rozdíl tkví v rozdílu samotném či spíše v našich stereotypech myšlení a socializaci.
Jinak řečeno, zda psychodynamické vrtstvy spojené se sociálními předsudky, naše fantazie či představy, potlačované emoce, genderová traumata, kulturní rozdíly a vzdělávací vzory skutečně ovlivňují různost stylu vedení mužů a žen, či spíše ovlivňují to, jak muži či ženy styl vedení opačného pohlaví vnímají.
Jako ukázka nám může posloužit naše sterotypní uvažování o rozvržení ženských a mužských rolí. Fakt, že hlavní ženskou rolí v byznysu (z více než 75 procent) je HR, tedy role personální, asi nikoho nepřekvapí. Ale mnoho lidí, mužů i žen, bude upřímně překvapeno, pokud se z kabiny letadla ozve ženský hlas kapitánky.
Po tisíciletí se od muže očekávalo, že bude hrdinou, vůdcem, živitelem, tedy mužem, na kterého není možné se dívat jako na slabého. Na straně druhé, ženy byly ve fantaziích a představách „nedosažitelným objektem“ lásky, pečujícími matkami a udržovatelkami rodinného ohně.
Je mnoho studií, které se věnují rozpolcenosti vnímání žen buď jako bohyň nebo čarodějnic, projevujících se ve formě emocionální a fyzické závislosti, která ústí k oběma emocím, a to jak lásky, tak nenávisti. Ty se pak podvědomě přenáší do jakéhokoli vztahu k jiné ženě až ke kolektivním postojům k ženám.
To může být jeden z důvodů, proč mužští vůdci přijímají a přitom stále zpochybňují ženské vedení a odvahu. Kolektivní ženské trauma v průběhu staletí vedlo k podceňování s pocity: „Nejsem dost dobrá“. Žena se cítila odmítaná společností, a aby byla schopna čelit světu, převzala „mužskou masku nebojácnosti“ jako svou ochranu. Ve vedení se to stále odráží v hesle Think Manager – Think Male.
Obecně platí, že ženy jsou spojeny s podceňováním, což vede k nejistotě, jak jsou vnímány, a muži jsou spojeni se silou, která vede ke strachu z odmítnutí a selhání. Mohou být tyto skryté postoje výsledkem vzájemného zrcadlení, které se ve světě byznysu projevuje v neutuchající se touze rozpoznat rozdíly řídícího stylu?
